Kolštejnský okruh 2011 Branná

Pro mě byla účast na tomto závodě velmi osobní a emotivní, protože to, že jsem se tohoto krásného závodu loni zúčastnil jako divák mě naplnilo takovou euforií, že jsem se rozhodl ho další rok jet jako účastník. A to se právě stalo letos. Vzhledem k velkému počtu přihlášených účastníků to bylo dokonce ve velmi náročné namíchané jízdě tříd V2 + W2 + X.

Takže jak to letos proběhlo. V pátek okolo 16-té hodiny jsem dorazil na místo a na tajné doporučení se mi podařilo nalézt zcela strategické místo pro založení základny CRC, kterou jsem zde zaparkováním a postavením stanu za pomoci domorodého obyvatelstva začal budovat. Když jsem zvítězil nad záludnostmi nůžkového stanu 4,5 x 3m a rozdýchal to u kávy, vyrazil jsem s moto na technickou přejímku. Sem za mnou dorazili členové fan clubu a technického zabezpečení Jarda (Horác) a Radek (Klasik). Ten poněkud budil pozornost svou dřevěnou trenérskou stoličkou, upevněnou „na ježka“ na svém Triumphu.
Přejímkou jsme samozřejmě po zkušenostech z Nepomuku prošli bez problémů. Na základně nás již očekával Zbyněk a Hollas. Posléze jsme se dali společně do občerstvovávacích úkonů, v kterých jsme za pomoci přídavného vytápění pomocí směsi alkoholických nápojů pokračovali přes  půlnoc.

Sobotní ráno bylo zatažené, ale teplé a příjemné. Tady až na Horáce, kterému páteční cvičná směs udělala vyloženě „nedobře“ a tudíž odcházela z jeho těla všemi možnými otvory. Jeho stav byl tak kritický, že nás musel v poledne opustit za účelem domácí léčby. Já během Jardova balení a návštěv toalet vyrazil na první trénink. Trať pro mě byla zcela neznámá, ale popasoval jsem se s ní statečně a celkem jsme si padli do řidítek. Jen na několika místech se mi nedařilo trefit správnou stopu. Jak ta místa jezdí ostatní jsme vyrazili s „trenérem“ Klasikem omrknout na odpolední tréninky. Horší to měl Petr (Vasps) kterému jeho Suzuki zlobila na plné pecky. Tak si odjel povinných pět kol a dal se do rozborky – sborky. Mezitím naše řady zřídly o Horáce a rozšířily o Mopaka a Guz(z)iho na jeho nové T5. Odpolední tréninky jsme jeli až okolo 17té hodiny. Motorka šla skvěle a tak jsem během pár kol zjistil jak na to a začal mazec. Honil jsem se s jezdci ze silnějších skupin (W+X) a nedal kůži lacino. Z toho bylo i krásné startovní místo. První v třetí lajně!!

Byl jsem unavenej, ale nadšenej! Horší to měl Peťan (Vasps) protože jeho Sůza rozum nedostala a čekaly ho další podvečerní montáže. Můj stroj (Yamaha XS 400) zůstal ve stavu A1 a tak jsme se mohli věnovat obžerství  při grilování výýýborně naloženého masíčka pánů Mopaka a Hollase a popíjení pivíčka z nedalekého stánku. Nálada byla skvělá a optimistická a tak jsme se vydali i do společenského dění na náměstí, kde to jako každý rok žilo „hudbou“ (úvozovky úmyslně), tancem a medovinou. Ta nám vyhovovala nejvíc. Protože nás však čekala náročná neděle velmi odpovědně jsme před půlnocí dorazili zpět na základnu a brzo zalehli.

Po chladné noci (hlavně pro Hollase a jeho průhledný spacák) nás vzbudilo nááádherné počasí. Po vydatné snídani a Hollasově rozmrazení už jsme se věnovali závodnímu dění na trati. Celý den bylo na co koukat a vzhledem k počasí účast diváků veliká. Úžasnou podívanou připravily hlavně sidecary, jejichž posádky na úzké trati předváděli neskutečné souboje! Můj závod se jel jako předposlední v půl čtvrté a vzhledem k havárii v závodě předchozím byl ještě posunut. Pařil jsem se proto připravený v kombinéze a byl stále nervóznější. Až do startu. Pak to mávli a já vyrazil. Vzpomněl jsem na to, jak jsem to najel v tréninku jsem se dal na stíhací jízdu. Byl to mazec a dařilo se mi předjíždět jezdce skupiny „W“. A i přes to že jsem si málem přivodil v zápalu boje svůj první „kreš“, který skončil vyjetím z trati, jsem podle nepotvrzených zpráv, dojel na celkovém šestém místě (na rychlost), což by mělo být ze skupiny V2 jako první. Jak jsem dopadl v jízdě pravidelnosti bohužel stále ještě nevím, protože celkové výsledky nebyly dosud zveřejněny. Ale v podstatě to pro mě není moc důležité. Peťanova Sůza prý rozum nedostala a tak závod dokončil točíc ji neustále „v omezovači“ kde to jakš takš jelo.

Za sebe bych to shrnul takto - skvělé počasí, skvělá atmosféra, skvělá parta a báječně jsem si zazávodil. Co víc si přát. Děkuji tímto všem kdo se zúčastnili a všem co mi drželi pěsti a fandili.

Po uzávěrce: Takže výsledky jsou - Petr (X34 - Vasps) z osmi bodovaných v pravidelnosti 5. a na rychlost také 5. a já (V169 - Dellorto) z dvaceti bodovaných v pravidelnosti 9. a na rychlost 7.