Motocykl 2012 aneb Matějská pouť

CRC měl tu příležitost na letošní výstavě zaujmout oko diváka hned několika kousky. O tom proč by bylo možná lépe kdyby nezaujal se dočteme později. Své stroje tam v rámci Bohemia Custom předvedli Darius, Essentier a Hollas (V65, flat, Katana). Zvolená kategorie byla logicky Café racer. Strojů v ostatních kategoriích bylo nepočítaně, od velmi hezky zpracovaných, byť jízdně zcela jistě totálně tragických staveb „aby se stavělo“, po přeplácané a omálovánky připomínající parníky které by se velmi hodily na nedalekou Matějskou. Soupeřit s exkluzivními protivníky jako jsou Thruxton kterého si nechal postavit O. Hrůza, nebo Buell vybavený kompresorem (HD zřejmě opravdu nejede) s kapotáží z Rickmanu je výzva hodná těch nejlepších. Naši borci se tohoto nelehkého ukolu zhostili s grácií a elegancí jim vlastní – ostatně, čtěte dále.

Páteční zahřívací kolo v hospodě Speedy Dement pub proběhlo v komorní skupině, po uvodní přednášce kolegy docenta inženýra JirkyJ na téma „Kvalita předních vidlic R80 v porovnání se světem“ jsme se houfně věnovali tématické diskuzi ohledně kvality Svijan a výměny gufer. Po kvalitním prodiskutování daného tématu jsme se odebérali na lóže. Pjovi ujel vlak (to není myšleno obrazně), tak s Hollasem přespali u mě.

V brzké sobotní ráno (cca 11:20) jsme se dohrabali na Juldy-Fuldy (neboli Fučíkárnu). Již zdálky nebylo možné poznat co je fronta na lístky a co fronta na klobásky. Aktivisté taktéž neváhali a chopili příležitost pevně za pačesy, příchod k hlavní bráně byl lemován fotky potracených dětí a dalšími lékařskými materiály. Jeden potrat seděl nedaleko a sbíral podpisy proti dalším potratům. Probojuje-li se jedinec skrz tento marast naskytne se mu pohled na přelidněné nádvoří před hlavní halou. Ten kdo by čekal venkovní expozice motorek by mohl být zklamán, u vchodu návštěvníka uvítají maďarské klobásky, uzené maso, zaručené pravé slovenské sýry, řecký gyros, dušené zelí, perníková srdce a poválené kočičí hlavy (to nesouvisí s expozicí fotografií před bránou). Jak příkladně se stará Incheba o pohodlí svých návštěvníků. Těsně před halou se mohl jeden každý pokochat pohledem na mladý dorost dovádějících se šlapačkami na různorodých překážkách, vedle stály dvě Dakarské tatry a přes ulici Aviatik z Letňan v HD barvách. Před tím bylo rozmístěno několikero motocyklů téže značky. Pitoreskní obraz středověkého tržiště by korunován davy divných lidí. Zásadně v černém, s dlouhými vlasy, omalovánkami na rukách, hlavách, nohách, přítelkyních. Čím víc nápisů HD, Free Biker, Support 81, Honda repsol tím rozhodně lépe! Díky Hollasově laskavosti jsem byl vybaven vystavovatelským průkazem a mohl jsem tedy proklouznout bočním vchodem.

Ihned po vstupu se naplnilo to, co jsme všichni očekávali. Výstava motocykl byla opět pojata jako vhodný doplněk nedaleké Matějské pouti. Vezmeme to pěkně zprava. Pravá hala byla nacpaná k prasknutí. Stánky vyprodávající zaručené pravé výrobky Dajnýz se tu mísily s stánky s nutnými potřebami pro každého správného motorkáře (chopper helmy, rohy, lebky, zrcátka ala Maltézský kříž, blyštivé samolepky a šátky „born to live“). Asi nejlepší stánkek v celé pravé hale byl malý bar s výtečnou kávou a zručným baristou. Výtečné Ristretto přišlo rozhodně vhod.

Opustíme krajní pravou halu a podíváme se na prostřední, hlavní halu. Zde je to o mnoho lepší, hned u vchodu do očí praští přehlídka motocyklů Ducati, pro davy houfující se u nové Panigale nebylo vidět vedlejší expozici Suzuki. O kousek dál MV Agusta spolu s Husquarnou a Vespou. K vidění bylo také FGR Midalů, na jehož sedle se kroutila téměř hambatá žížala, obletovaná postarším fanouškem, který z ní marně dlouhé minuty páčil detaily ohledně elektriky a zapalování. Přes uličku SA moto a Kawasaki, vedle Victory, vzadu nějaké hadříky. Smutný příběh.

Navzdory davům se prodíráme do levého křídla a snažíme nenechat se zašlápnout klony. (Klony je pracovní název pro ony drsné hochy v černém). Jako mávnutím zázračného proutku se člověk ocitl vprostřed divoké ameriky, válek klanů MC a drsných aut. Jistou protiváhou byli všudepřítomní prodejci zaručené pravých motorkářských triček co každý pravý motorkář musí mít. Takové oblečení poznáte snadno, plamenů a lebek není nikdy dost a tak není důvod s nimi šetřit. Hned za stánkem Hells Pekels začíná řada vystavených motocyklů značky HD a ta se táhne defacto až na konec. Toto rozepisovat nebudu, neb tomu nerozumím a tyto stroje mi nic neříkají.

Ob stánky zaručené pravých MC tatérů se konečně prodíráme k učastníkům Bohemia Custom. 4 řady strojů nasvícené chabými žárovkami nechávají vyniknout tristní a unylou atmosféru největší české výstavy. V první a druhé řadě vidíme několik desítek variací na téma „žádná zadní guma není dost široká a žádné řidítka nejsou dost vysoko“. Situace se začíná lehce, lehce zlepšovat v třetí a čtvrté řadě kde najdeme kategorii „tuzemák – aneb to nejlepší z našich stodol“. Zde se již najdou zajímavé kousky, ČZ s tepanou nádrží a jiné. Taktéž k vidění letité HD s SV rozvody, loukotěmi a springer předním odpružením. V dobových barvách, s patinou si na nic nemusí hrát. Třetí řada se opět stala nezajímavou pro množství chromu (zejména na vystavené Yuki 250). A až uplně nakonec, nejblíže podiu a stánku s párky se skví želízka v ohni. Hned na kraji stála Hollasova Suzuki a vedle Darkova Moto Guzzi. Místo strategické, kdo chtěl pro párek nebo pivo musel projít kolem a tak byl kolem těchto dvou ořů stále dostatek čumilů. O několik strojů dál byl Essikův flat, jehož bílá barva zářila na všechny strany. Den probíhal v poklidu (příhodu o tom jak jsem šel odpoledne s Darkem pěšky z Chrášťan na Zličín a cestou našli námořníka z Portugalska si nechám do Šumperka).

Výstavu jsme tak nějak doklepali, ve společnosti piva a něčeho k jídlu to nebylo tak hrozné. Večer a hlavně vyhlášení se blížilo mílovými kroky. Kolem šesté se začali lidé vytrácet a koncentrace drsných hochů nabírala děsivých rozměrů. Ještěže tu byl Darek se svýma vyleštěnýma botaskama, kostkovanou košilí a hantecem. Ostrůvek jistoty. Ondřej Hrůza uvedl vyhlášení, něco si tam žbrblal, pozornost jsem zvýšil až kdyš se šlo na kategorii CF. Četly se místa od pátého výše. Napětí vzrůstalo, nehty mizely po centimetrech, Darekovi se podlamovala kolena, Hollas sliboval že další motorka bude dvouválec... v tom to přišlo, třetí místo získává Tomáš Holík se svojí Suzuki, nadšení a ovace v malém ostrůvku neznaly mezí a Hollas, dojat k slzám se prodíral zhmotněnou tmou směrem k podiu, tam dostal hudlana od Ondřeje, gratulace od hostesek a čestnou skleněnou plaketu. Následuje společné foto a návrat hrdiny mezi prostý, tleskající plebs. K našemu „překvapení“ kategorii vyhrává cosi s koly z čopra, roztečí mezi vidlicema asi 35cm... no marnost nad marnost.

Zkrátka nám došlo, že bez motoru HD a jeho derivátů to nemá žádný smysl - pokud hodnotí kategorii CF sami vystavující a přitom drtivá většina vystavujích jsou milovníky uplně odlišných hodnot.... Při pohledu na jednolitou vrstvu kožených frajerů se na mysl vkrádá otázka zda-li to vůbec bude někdy mít smysl. Jestli je opravdu smysluplné dávat těmto lidem na vědomí, že zde jakýsi CRC existuje. Když už vyšperkované kousky s správným rámem, počtem válců, doplňky, vizáží a zpracováním zůstávají vespod žebříčku na jehož vrcholu stojí něco z kosmíru – je něco špatně.

Ještě jednou bych chtěl moc poděkovat všem kteří se na akci podíleli, podpořili, přijeli se podívat... Darek, Hollas, Essik, Martin vzorně reprezentovali a za to jim patří 3x hip hip hurá.

Kdyby nebylo kluků, byla by návštěva Motocyklu 2012 jen zbytečně ztraceným časem (pokud nemáte rádi tuny chromu, drsné obličeje Lídl racerů, masovost a všudypřítomné pozlátko „jedinečnosti“ - každej správnej chlap má doma katalog custom chrome).