ilustrační foto: Jawa 250/353 "kývačka"

Poutavý výlet

15.10.2011

Tomáš "Ďasman"

Teprve na samém sklonku svého letošního života se trucovité léto umoudřilo. Ranní sluníčko svými všetečnými prsty rozpustile šťouchalo do naducaných peřin spáčů a lechtalo je na vyčuhujících chodidlech - aby přestali ztrácet čas bohapustým pochrupováním a utíkali si užít jeden z posledních hezkých dnů za ním ven. Podařilo se mu vzbudit i mě a já se vyhrabal z postele (ač doposud celkem mlád, přece jenom už několik let z postele nevyskakuji, ale vyhrabávám se). Radostně jsem protáhl své povadlé tělo a trochu se zastyděl, neboť mi došlo, že mě z peřin nevytáhly ony zlatisté sluneční paprsky, ale spíše neodolatelná vůně topinek zapečených se šunkou, sýrem a bůhvíjakými dalšími dietními hříchy, jež se linula celým příbytkem. Ano, život někdy dokáže být i krásný...

Byl to můj velký den. Po snídani jsem se oblékl do starého koženého kabátu, léty oprýskanějšího snad ještě více než já sám a vyrazil do garáže. Chystal jsem se totiž na poslední letošní veteránomotovýlet. Jako pravý excentrický milionář jsem znuděným pohledem přejel řádku vyrovnaných dvoukolových klenotů a přemýšlel, který osedlat. Nakonec jsem si vybral starou dvaapůlku - poctivý a nezáludný stroj JAWA 353 zvaný kývačka, mnou přezdívaný "babča". Letos jsem na ní totiž vůbec nikde nebyl a tak by se mohla cítit uraženě. Dolil jsem nádrž po okraj a přifoukl obě její pětapadesátileté duše. Babča ochotně zabublala na první našlápnutí, naplnila garáž voňavým modrým kouřem a koketně na mě zamrkala ručičkou ampérmetru uprostřed nádrže. Svět nyní patřil jenom nám. To, že nejkrásnější pohled na svět je ze sedla koně, musel kdysi říci někdo, kdo měl patrně pro závažné zdravotní problémy zákaz řízení motorových vozidel. Nejkrásnější pohled na svět je totiž pochopitelně ze sedla, pod nímž oněch koní bublá dvanáct a které přechází ve višňově červenou baculatou nádrž se svůdně oblými chromovanými boky. Pukáte si pomalu nádhernou krajinou jen tak na půl plynu, máváte kolemjdoucím známým, kocháte se krásou nazlátlých korun stromů u cesty a vaše duše jest naplněna klidem a mírem. Vydržel jsem jen tak bezcílně křižovat krajem bezmála celý půlden. Na zpáteční cestě jsem se rozhodl zastavit u rodičů mé ženy, kteří bydlí asi dvacet kilometrů od nás. Ač to není zcela obvyklé, tak nejen že mám dobrotivou ženu, ale mám i dobrotivého tchána a tchýni. Jsou to hodní lidé, kteří by pro své děti udělali první i poslední a ačkoli to pravda občas s tou dobrotou a péčí mírně přehánějí, naše vzájemné vztahy jsou - jak se dnes moderně říká - velmi nadstandardní. Počastovali mne bábovkou, kávou a několika z jejich pohledu velmi zajímavými informacemi o lidech, které vůbec neznám a patrně ani nikdy znáti nebudu. Když jsem se chystal k odjezdu, tchýně mi nabalila ruksak hrušek, sklenici sádla a roztomilý půldruhakilový bochánek voňavé uzené krkovičky. Nasedl jsem na babču a zasouval právě klíček do zapalování, když náhle ze dvora přikvačil tchán a nesl sušák na prádlo. Ano, sušák na prádlo. Takový ten normální rozkládací modrobílý sušák, co dělá strašný rambajz když se rozkládá a potom velkopansky zabírá půl chodby. Manželce se kdysi zlomila jedna slabá trubka z nichž je vyroben - zrovna když byl u nás tchán na návštěvě. Bylo marné snažit se mu vysvětlit, že tento domácí pomocník stojí v každém lepším Kauflandu asi sto padesát korun v akci a není tedy příliš racionální snažit se ho spravovat. Tchán je totiž představitel takové té klasické válečné generace a je nadmíru šetrný. Není lakomý nebo snad hamižný - to chraň pánbůh - ale strašně nerad čímkoliv plýtvá. "Co? Stopadesát korun? Za to je tam bedna plnotučnýho Ambróziuse! Prosímtě, vokaž, však to stačí jenom tadydle nastavit, provrtat, dám tam dva šroubky (o které se samozřejmě při příštím sušení roztrhne značkové tričko za pětistovku) a může to sloužit dál. Dej to sem, já to vemu domů a spravím"...

Jak řekl, tak udělal a nyní ho tedy přinesl opravený. "Na, vem to žabě dom, má to hotový. Je jako novej!" Nesměle jsem namítl, že se nedomnívám, že by byl motocykl úplně ideální přepravní prostředek na takovouto rozměrnou věc, ovšem když si můj tchán vezme něco do hlavy, žádný problém ho nemůže zastavit. "Prosímtě, vždyť to má sotva dvě kila. Já jednou vez na mašině televizi až z Mezeříčí. Hele, ten ruksak si dáš normálně takhle dopředu na břicho a já ten sušák dám za tebe. Neboj, to pude jako nic". Se zoufalým pohledem v očích jsem se obrátil na tchýni a hledal u ní zastání - avšak ta mi pouze dala tajným posunkem najevo, že nemá cenu odporovat. V situacích, kdy tchán rozjede nějaký logistický projekt, jsou totiž jakékoliv námitky marné. Povzdychl jsem si tedy a přehodil batoh plný hrušek dopředu. Tchán se zamyslel, na chvíli odběhl a přinesl dva gumicuky (pro pražáky - to jsou takové ty pruhované gumové šňůry, co mají na konci háčky a slouží k upevnění nákladu). Umístil mi sušák nastojato za záda, milými gumicuky mě natřikrát omotal a pevně k němu připoutal. "No a je to! Netlačí to? No vidíš. To by bylo, abysme na to nějak nevyzráli!" - zářil uspokojením. Sice jsem se neviděl, ale připadalo mi, že s tím koženým kabátem, ruksakem vpředu a sušákem vzadu musím vypadat asi jako těhotná seržantka rudé armády, obsluhující nový model mobilního radaru. Raději jsem se tedy honem rozejel a v zrcátku sledoval, jak mi oba vesele mávají na rozloučenou.

No, kupodivu to ze začátku jakž takž šlo. Cesta ubíhala poměrně rychle a zvuk motoru přehlušil drnčení drátěné sítě sušáku. Na první křižovatce v Jihlavě
jsem se ale chtěl nějak narovnat, jeden gumicuk se trochu posunul a od sušáku se náhle nečekaně s cinknutím vyklopily dolů na silnici dvě trubkové nožičky - asi jako když letadlo vysune podvozek. S něčím takovým jsem nepočítal. Naštěstí hned vedle stojí supermarket, tak jsem se tam rozhodl operativně odbočit, celé to nějak poopravit a zároveň využít zastávky k malému zdravotnímu odskočení, neboť již několik kilometrů jsem cítil - medicinsky řečeno - nepříjemné městnání v podbřišku. Zastavil jsem tedy před vchodem a jal se slézat z motocyklu. Jenomže ouha - ono to nešlo. Sklopené nožky přikurtovaného sušáku bránily tomu, abych zvedl nohu a přehodil ji přes sedlo. Když jsem je rukama přizvedl nahoru za záda, tak bych sice možná nohu přehodil, ale zase jsem tím pádem nemohl držet řidítka a více jak metrákový motocykl by tak spadl i se mnou na bok. Prostě mi chyběla alespoň jedna ruka navíc. Zkoušel jsem všechny možné kombinace, vrtěl se, poskakoval, nadzvedával jednotlivé končetiny svoje i sušáčí, ale prostě nijak to nešlo. Nejjednodušší řešení bylo ze sebe sušák sundat - ovšem tchán mě samozřejmě těmi gumami spoutal tak, že háčky na konci spojil za mými zády, kam přes tu síť nešlo dosáhnout. Až někdy v zimě večer nebudete mít co dělat, zkuste si to doma v teple nasimulovat - v kombinaci s desetikilovým ruksakem vpředu je to opravdu dokonalá, nepřemožitelná past. Asi pět minut jsem se snažil nějak vysvobodit, ale začal se kolem mě nebezpečně rychle vytvářet dav udivených zákazníků, zvědavých co že to je za novou reklamní taškařici a lačně čekali, jestlipak začnu z toho ruksaku vytahovat nějaké vzorky zdarma. Hanbou a zlostí bych se býval propadl, takže jsem raději rychle babču našlápl (což naštěstí ještě šlo) a dal se na rychlý ústup. Sklopené nožičky sušáku po stranách drhly o silnici a vesele nadskakovaly. Těch deset kilometrů domů mi připadalo zcela nekonečných. Moje výše zmíněná tělesná potřeba navíc zlomyslně zesílila směrem k nesnesitelnu. Usilovně jsem přemýšlel, jak by se dalo při případné zastávce někde u krajnice technicky vyřešit nalezení tělesného výpustního ventilku kdesi tam dole v neviditelnu pod obřím ruksakem a jeho následná aktivace vsedě s usměrněním výstupního proudu někam do boku, mimo motocykl a moji osobu. Zjistil jsem ale, že by to mělo tak velké množství technických zádrhelů, že jsem od praktických pokusů upustil a raději zvýšil rychlost, abych byl co nejrychleji doma. Alespoň že nepříjemný hluk drncajících nožiček pomalu utichal, jak se postupně obrušovaly a zkracovaly...

Dojel jsem konečně domů před dům a vypnul motor. Nahoře bylo otevřené okno a z něj se nesl zpěv Helenky Vondráčkové, jíž poněkud nesynchronizovaně sekundoval hlas mé ženy. "Jano! " - křikl jsem polohlasně, což bylo samozřejmě zcela zbytečné. "JANO!!!" zesílil jsem hlas, ale opět neúspěšně. Zatroubil jsem tedy. Nic. Zatroubil jsem podruhé a celý rudý sledoval, jak se okolní okna začínají zvolna plnit zvědavými sousedy. Po třetím zatroubení se moje žena konečně vyklonila z okna, vesele mi zamávala, zvolala "Je otevříno" a zase zalezla. Zuřivě jsem mačkal tlačítko klaksonu a když znovu vykoukla, zařval jsem na ni "Pojď sakra dolů!!!". Po minutě vylezla před dům a udiveně se zeptala, cože potřebuju. "Sundej to proboha ze mě, ale honem !". Chvíli zkoumala, jakým způsobem celá ta náročně pojatá sestava vlastně drží pohromadě a pak rozpojila oba gumicuky. Sundala sušák a zeptala se "Jak sis to prosimtě mohl tak blbě nandat ?". Postavil jsem motorku na stojan a vykřikl "JÁ??? JÁ si to nandal? Jak bych si to asi tak moh sám nandat? To tvůj tatínek. Tvůj úžasnej, hodnej a šikovnej tatínek! Přemek Podlaha kříženej s Patem a Matem!" Vytrhl jsem jí sušák z ruky, mrštil s ním na chodník a sadisticky do něj dvakrát kopl. V tomto okamžiku by běžná televizní komedie mohla celkem úspěšně skončit a průměrný nenáročný divák by spokojeně odešel spát. Ovšem život je nevyzpytatelný a občas přináší chvíle, které by ani ten nejlepší scénárista na světě nedokázal vymyslet. Když jsem se chystal završit konečně celou tu eskapádu odchodem na vytouženou toaletu, zastavilo u nás najednou auto a z něho nevylezl nikdo jiný než - tchán. S úsměvem držel v ruce plato vajec a hlaholil "Máma si vzpoměla, že ti zapoměla dát vajíčka. Tak sem si řek, když je ta neděle a nemám co na prácu, že se s tím semka za váma votočím". Při pohledu na jeho zánovní Octavii Combi, do níž by se s přehledem bývaly vešly minimálně tři tucty skládacích sušáků, se ve mě začala vařit krev. Než jsem ale mohl cokoliv říci, jeho zrak překvapeně padl na pokroucené torzo na chodníku a nevinně se zeptal - "Vy už to máte zase rozbitý ? Co s tím proboha pořád děláte?" V té chvíli se ve mě všechno zlomilo. Zaťal jsem pěsti, udělal dva kroky směrem k němu a s pěnou u úst začal na celou ulici řvát. "Co s tím děláme? Ptáte se co s tím děláme? Hovno dědo! Já se prostě akorát nudím. Nudím se a nemám co dělat! Nudím se a tak chodím a schválně v celý ulici všem rozšlapávám veškerý debilní modrobílý sušáky na prádlo, protože jinak bych se z tý věčný nudy prostě zbláznil! A ty vajíčka - ty vajíčka jste mi moh klidně přivázat další gumou vod trenek na řidítka, do kapes nastrkat čtyři králíky a na nádrž mi ještě posadit třeba prase s trumpetkou - abych nejel s prázdnou a aby mi po cestě nebylo smutno". Prudce jsem si serval z hlavy helmu, mrsknul s ní přes plot do zahrádky, ještě jednou zuřivě kopl do té potměšilé sušákové zrůdy a utíkal domů na záchod. Tchán se za mnou chvíli udiveně s otevřenými ústy díval, poté se otočil na svoji dceru a starostlivě se zeptal "Co mu je? U nás byl ještě celkem dobrej. Nemá nějaký problémy v práci?" Manželka jen zavrtěla hlavou, řekla "To je dobrý, von takový stavy mívá" a pokojně šla vyndat nebohou přilbu ze záhonku odkvétajících aster. Já zatím doma ležel oblečený na posteli, koukal do stropu, ztěžka oddychoval a přemýšlel nad tím, jaké i se píše ve slově myokard...

Komentáře

V diskuzi ještě není žádný komentář - buďte první!

Otevřít diskuzi

Související články

DS Sport - Martin Kopal

DS Sport - Martin Kopal

Reportáže

7.12.2014

Brzda37

0

Dnes jsme se rozhodli vám přiblížit další motorkářskou dílnu, tentokrát patřící Martinu ,,Kopy“ Kopalovi, charizmatickému týpkovi co má za sebou opravdu velké zkušenosti. Tato dílna nese název DS Sport.

Více

Na mušce...Motoservisy-díl 2.

Na mušce...Motoservisy-díl 2.

Reportáže

16.7.2014

Brzda37

0

O nové pobočce Ducati v Mladé Boleslavi pod názvem Rossomoto se už ví. Nějaké články motorkářskými periodiky proběhly, jelikož i mezi motorkáři se dobré zprávy šíří rychle není tu moc co představovat. My jsme se ale rozhodli se na ně podívat trochu jinak a paní spolumajitelku, Lindu Lumpeovou...

Více

Na mušce...Motoservisy-díl 1.

Na mušce...Motoservisy-díl 1.

Reportáže

8.7.2014

Brzda37

0

Vzhledem k tomu, že servis navštíví většina z nás, rozhodli jsme se udělat krátký seriál reportáží o servisech a o lidech, kteří nejsou vždy vidět, ale o naše motorky se starají.

Více

Brno Classic Grand Prix

Brno Classic Grand Prix

Reportáže

9.5.2013

Zákryš

0

Ve dnech 3.-5.5.2013 hostil Masarykův okruh v Brně akci zvanou Brno Classic Grand Prix / HistoCup. Účelem akce bylo připomenout slavnou éru původního Masarykova okruhu, který dlouhé roky hostil evropský šampionát cestovních vozů a formulí.

Více

1. Medvědův memoriál 2012 (Černý Důl)

1. Medvědův memoriál 2012 (Černý Důl)

Reportáže

28.8.2012

Redakce CRC

0

Letošní 2. ročník Krknošského srazu Café Racer Clubu byl poznamenán tragickou nehodou spoluzakládajícího člena klubu Slávka "Medvěda" Musílka. Sraz začínal právě v den jeho posledního rozloučení, kde naši zástupci předali za klub věnec. V upomínku na nezapomenutelného člověka, jakým Slávek byl...

Více

Bleskovky

Provoz Továrny zahájí výstava All Ride Moto Show

20.10.2016

Provoz Továrny zahájí výstava All Ride Moto ShowStěžejním slovem All Ride Moto Show je CUSTOM. Custom je motorka, ale nepředstavujte si motorku, jakou běžně vídáte na ulici nebo veletrhu. Je to motorka, do které její majitel či...

Více

Gentleman's Ride Prague (DGR) 2016

31.8.2016

Gentleman's Ride Prague (DGR) 2016Je nám velkou ctí vás pozvat na letošní Gentleman’s Ride 2016 v Praze! Takže se nezapomeňte slušně voháknout, vyleštit mašiny a vyrazit s ostatními gentlemany do pražských ulic 25....

Více

Bohemian Ton Up Ride 2016

27.4.2016

Bohemian Ton Up Ride 2016BTUR II. (3. – 4. 9. 2016)Letos nepojedeme jih a jihozápad v okolí Prahy, ale trošku dál a na sever – Kokořínsko, Máchův Kraj, Českolipsko… Posouváme termín o týden dopředu, na...

Více

Motoemotion Fest 2016

24.4.2016

Motoemotion Fest 2016Emoce * Kreativita * Umění * Harmonie * PřátelstvíPět slov, která vystihují Motoemotion. Jejich podstatu si přejeme potkat a zároveň ji nabídnout všem, kteří přijedou první červnový...

Více

Bohemian Ton-Up Ride 2015

22.7.2015

Bohemian Ton-Up Ride 2015Pozvánka od kolegů z Prahy...

Více

Starší bleskovky

Kalendář akcí

Po

Út

St

Čt

So

Ne

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

13.

14.

15.

16.

17.

18.

19.

20.

21.

22.

23.

24.

25.

26.

27.

28.

29.

30.

Nebyly nalezeny žádné nadcházející události

Přidat novou akci