Podzimní Stafford classic bike show 2011

Tak super, alespoň nepojedu sám. Pavlovi se ještě podařilo na Ebayi koupit Jawu 350 která nebyla daleko od Staffordu a bylo rozhodnuto. V pátek o půlnoci jsem sedl do auta, vyzvedl kámoše a hurá do přístavu na noční loď. Moře bylo klidné a těch 120km do Anglie uběhlo rychle. V 6 ráno jsme se vylodili v Severním Walesu a rozhodli se napřed vyzvednout motorku a pak jet do Staffordu. Dálnice byly v sobotu docela prázdné, takže po nezbytné tradiční anglické snidani jsme dopoledne v hrabství Northamptonshire naložili motorku a nabrali kurz Stafford. Počasí bylo nádherné, na nebi ani mráček a místo konání se nedalo přehlédnout, protože už z dálky bylo vidět parkoviště na louce, kde bylo ohromné množství aut a motorek. Organizatoři měli všechno perfektně pod kontrolou a po zaparkování jsme pomalu zamířili do arealu.

Vstupné bylo příjemných 11liber a pak jsme pomalu splynuli v tom 30tisícovém davu lidí. Hned u vstupu stály pojízdné bankomaty, což je super, že člověk sebou nemusí nosit větší částky a případně vybere až potřebuje. Akce probíhala v ohromném výstavníim areálu, na venkovní ploše byla převážně burza a uvnitř hal pak měli stánky především prodejci dílů a replik a prezentaci motokluby z celé Anglie. Jedna celá hala byla vyhrazena aukční síni Bonhams, kde v neděli probíhala aukce motocyklů a dílů. Dražené kusy byly opravdu zajímavé, prodalo se například několik Brough Superioru v cenách od 34tis liber do 210tis liber, nepřeberné množství Vincentu HRD v cenách od 9000 liber a taky několik vzácných závodních motorek, jako třeba Laverda 750 SFC z roku 1971, která se prodala za 29900 liber. Zajímavostí byla třeba helma Mike Hailwooda se kterou vyhrál v roce 1979 senior TT na Manu a která se prodala za 6250 liber. Hlavním hostem show byl Wayne Rainey, který se tam průběžně pohyboval celý víkend. Bylo možné tam potkat mnoho sučasných a bývalých závodníků. Svůj stánek tam měl i například Phil Read. Den uběhl jako voda a my jsme pomalu zamířili k domovu. Za dvě a půl hodinky jsme byli v přístavu a čekali na noční loď do Dublinu. Na lodi nás ještě čekalo překvapení v podobě našeho kamaráda Owena, kterého jsme tam potkali. Měl za sebou taky docela nabitý den, protože  brzo ráno letěl do Manchesteru, pak vlakem na východní pobřeží Anglie, kde koupil Land Rovera z roku 1972 a přes celou Anglii se řítil maximalni rychlostí 50 mil/h zpátky do Irska.

Show ve Staffordu se koná dvakrát ročně, na jaře a na podzim. Příští rok určitě pojedu zase a taky na podzimní, protože na jaře bych chtěl jet ještě na Netley Marsh. Když bych to shrnul - ideální by bylo tam strávit celý víkend a mít v kapse zlatou kreditku. Ceny jak třeba motocyklů nebo dilů na burze byly rozumné a vůbec mě nechyběli překupníci a povedení prodejci, kterých jsou plné české burzy.