1967-’68 Yamaha RA31

Ferry Bouwer, který pracovaval na čtyřválcových stopětadvacítkách a dvěstěpadesátkách Phila Reeda vzpomíná na časy nadšení a vyčerpání. Říká “vůbec jsem neznal význam slova spánek. Pracovat do tří, čtyř hodin ráno bylo obvyklé a běžně bylo vidět i mechaniky kteří pracovali nonstop celou noc, ale tenkrát mi bylo 19let a ta práce pro mě byla splnění snu”.
Vidlicový čtyřválec se dvěma klikovými hřídeli s vrtáním a zdvihem 35mm/32,4mm bylo dílo génia, ale velice složité. ”Ten motor byl velmi kompaktní, takže tam bylo mnoho věcí na které bylo třeba dávat pozor, například pístní kroužky, které byly jenom 0,6mm silné” říká Brouwer.
Byly tam dva klikové hřídele, jedna pro spodní válce a druhá pro horní válce. Každá kliková hřídel hnala soustavu ozubených kol  které poháněly magneta, takže bylo docela dost práce nastavit vůle v těchto převodech. Nastavení předstihu byla hrozná práce, protože každé magneto mělo poloviční otáčky motoru a dvě vačky, které ovládaly kladívka. První a čtvrtý válec pálily společně a druhý a třetí válec taky společně, ale kladivka pro první válec byly v horním magnetu a pro čtvrtý válec zase ve spodním magnetu, takže tam byly rozdílné vůle v převodech které hnaly magneta. A vačky se hodně ojížděly a ne všechny stejnoměrně, takže jeden přerušovač měl odtrh 0,35mm ale druhý třeba 0,40mm což mělo vliv na rozdílný předstih u jednotlivých válcu. Fibrové palce na kladívkách se ojížděly také každý jinak. Seřídit předstih na všech čtyřech válcích co nejpřesněji jak jen to bylo možné zabralo bez problému dvě hodiny. U tohoto motoru byla velka spotřeba pístů a klikových hřídelí, ale Yamaha se snažila co nejvíc zjednodušit údržbu a opravy. Bylo možné vyměnit klikové hřídele aniž by se musel motor vymontovat z rámu, což bylo zásadní. Stačilo sundat válce, odmontovat skříně rotačních šoupátek a horní díl klikové skříně a bylo možné vyjmout klikovou hřídel.
“Častokrát jsme před závodem montovali nové písty, Yamaha byla tenkrát velmi pokroková, písty byly potaženy zelenym silikonem. Zahřáli jsme motor, nechali vychladnout, znovu zahřáli a nechali vychladnout a sundali jsme válce. Na pístech pak bylo možno vidět zrcátka, kde se silikon ojel. Tyto místa jsme zabrousili aby jsme zabránili případnému zadření. Tak jsme je připravovali na závod”.
“Rotační šoupátka byly oválné a namontovat je bylo možné jenom jedním způsobem, takže je nešlo nastavit špatně, naproti tomu rotační šoupátka u Suzuki měly 6 drážek, takže bylo možné je posunout o 60 stupňů.”